Ivo Mitáček: Na klíčové dopravní stavby čekáme příliš dlouho, proto je nutné vytvářet tlak na dostavbu a nedovolit jakékoliv nesmyslné zdržování.

Doprava patří dlouhodobě mezi největší problémy Zlínského kraje. Poloha regionu, chybějící části dálniční sítě, přetížené komunikace i železnice, která čeká na zásadní modernizaci, ovlivňují  každodenní život obyvatel i další rozvoj celého regionu Zlínska a Valašska. Podle Ivo Mitáčka, nezávislého kandidáta za STAN do Senátu, je nutné nejen dokončit klíčové dopravní stavby napříč našim regionem, ale také důsledně hlídat jejich pokračování a vytvářet tlak na to, aby se důležité projekty dál zbytečně nezdržovaly.

Dopravu označujete za jednu ze svých hlavních priorit. Je situace na Zlínsku a Valašsku skutečně tak vážná?

Myslím, že každý, kdo tady žije, odpověď zná. Stačí se ráno nebo odpoledne pokusit projet Zlínem, podívat se na dopravní situaci v některých dalších městech a obcích nebo porovnat naše napojení na dálniční a železniční síť s jinými částmi republiky.

Region se dlouhodobě potýká s dopravním dluhem. A ten už není jen otázkou toho,jestli někde strávíme o deset nebo dvacet minut déle v autě. Ovlivňuje konkurenceschopnost firem, pracovní příležitosti, cestování za vzděláním i to, jestli jenáš region atraktivní pro mladé lidi a investory. Dopravu proto nevnímám jako izolované téma. Je přímo spojená s naší budoucností.

Jedním z nejčastěji diskutovaných témat je dálniční síť. Co považujete zanejdůležitější? 

Zásadní je další rozvoj D49 a D55 a jejich návaznost na ostatní silniční síť. O těchtostavbách se mluví desítky let a lidé už jsou pochopitelně unavení z dalších termínů, odkladů a změn. Není možné stavět v našem kraji dálnice rychlostí jednoho kilometru za rok, což je právě případ D49 k Fryštáku. 

Potřebujeme, aby se jednotlivé projekty posouvaly dopředu a aby stát jasně řekl, co udělá, kdy to udělá a jak bude postupovat, pokud se objeví komplikace. Nemůžeme se smířit s tím, že některé zásadní dopravní stavby budou připravovány prakticky jednu generaci. Samozřejmě musí být dodrženy všechny zákonné postupy, ale stát současně musí umět své strategické investice připravovat efektivně.

Velkým problémem je samotná doprava ve Zlíně. Co podle vás městu nejvíce pomůže?

Zlín má velmi specifickou polohu. Město je sevřené v údolí a velká část dopravy se koncentruje do několika hlavních tahů s jednou hlavní páteřní komunikací. Jakmile se na některém z nich něco stane, velmi rychle to pocítí prakticky celé město.

Proto považuji za důležité projekty, které dokážou dopravu rozložit a nabídnout skutečnou alternativu k dnešním přetíženým komunikacím. Patří mezi ně především pravobřežní komunikace a Prštenská příčka. Právě tyto stavby mohou pomoci odvést část dopravy mimo současné nejzatíženější trasy v centru města. Zároveň ale musí být jejich příprava koordinována s dalšími velkými dopravními stavbami. Nemůžeme plánovat silnice, železnici a městskou dopravu každou zvlášť. Všechno spolu souvisí.

Prštenská příčka se má připravovat společně s modernizací železnice. Je právě koordinace takových staveb jedním z problémů?

Jednoznačně. Ve chvíli, kdy se na jednom území potkává město, kraj, stát, Správa železnic, ŘSD, vlastníci pozemků a správci různých sítí, je příprava samozřejmě velmi složitá. Ale právě proto musí existovat někdo, kdo jednotlivé instituce neustále drží u jednoho stolu a hlídá, aby se projekty zbytečně nezasekly.

Modernizace železnice mezi Otrokovicemi, Zlínem a Vizovicemi je obrovskou příležitostí. Pokud se podaří dobře propojit moderní železnici, městskou dopravu a navazující silniční infrastrukturu, může to způsob cestování po celé aglomeraci výrazně změnit.

Co od modernizace železniční tratě očekáváte?

Především kvalitnější, rychlejší a spolehlivější spojení. Trať mezi Otrokovicemi, Zlínem a Vizovicemi dnes rozhodně neodpovídá významu krajského města a počtu lidí, kteří se v tomto prostoru každý den pohybují. Modernizace a elektrifikace tratě, její zdvoukolejnění v nejvytíženější části a rekonstrukce stanic mohou železniční dopravu na Zlínsku posunout úplně jinam.

Dobrým příkladem je současná modernizace tratě mezi Vsetínem a Horní Lidčí. Ukazuje, že i do železniční infrastruktury v našem kraji lze významně investovat a postupně ji dostávat na úroveň, kterou dnešní doprava potřebuje. Stejnou pozornost si proto zaslouží také spojení Otrokovic, Zlína a Vizovic. Pokud chceme dostat více lidí z aut do veřejné dopravy, nestačí jim říkat, aby změnili své návyky. Musíme jim nabídnout alternativu, která je pohodlná, rychlá a spolehlivá. Člověk se pak rozhodne sám podle toho, co mu v každodenním životě funguje lépe.

Takže podle vás není řešením pouze stavět další silnice?

Silniční infrastrukturu potřebujeme a některé stavby nám zoufale chybějí. Ale moderní dopravní politika nemůže znamenat pouze další kilometry asfaltu. Musíme rozvíjet železnici, kvalitní veřejnou dopravu, bezpečnou infrastrukturu pro pěší a cyklisty, a především jejich vzájemné propojení. Každý druh dopravy má své místo.

Nechci lidem říkat, že mají nebo nemají jezdit autem. Chci, aby měli možnost volby. Pokud bude cesta vlakem nebo veřejnou dopravou rychlá a pohodlná, řada lidí ji začne využívat sama. A to následně pomůže i těm, kteří auto potřebují. Dopravní stavby jsou ale často terčem kritiky kvůli jejich dopadům na okolí.

Jak hledat rovnováhu mezi rozvojem a kvalitou života?

Každá velká stavba má nějaký dopad a bylo by nefér tvrdit opak. Právě proto musí být příprava kvalitní a musí se otevřeně komunikovat s lidmi, kterých se stavba bezprostředně dotkne.

Současně ale musíme vidět i druhou stranu. Pokud potřebnou infrastrukturu nepostavíme, doprava nezmizí. Zůstane na současných komunikacích, často přímo v obytných částech měst a obcí. Dobrým příkladem je D49 a Fryšták. Otevření nového úseku pomohlo odvést významnou část tranzitní dopravy mimo okolní malá města a lidé ten rozdíl pocítili prakticky okamžitě. Právě na takových příkladech je dobře vidět, že dopravní stavba není jen čára na mapě nebo několik kilometrů nové silnice. Ve výsledku může znamenat méně aut před domy, méně hluku a bezpečnější prostředí pro lidi, kteří tam žijí.

Dobře připravená dopravní infrastruktura tak může kvalitu života výrazně zlepšit. A právě to by podle mě měl být jeden z hlavních důvodů, proč ji budujeme.

Kde v tom všem vidíte roli senátora? Senátor přece dálnici ani železnici nepostaví.

Samozřejmě, že nepostaví. Nic takového ani nemohu lidem slibovat. Senátor ale může být důležitým prostředníkem mezi regionem a státem. Může jednat s Ministerstvem dopravy, ŘSD, Správou železnic, ale také s ministry, poslanci, vedením kraje, starosty a dalšími představiteli politického života. Může pro konkrétní projekty hledat podporu a vytvářet soustavný tlak na to, aby se jejich příprava zbytečně nezastavovala a problémy se skutečně řešily.

A právě v tom vidím jeho sílu. Pokud se důležitá stavba začne zpožďovat, senátor se může ptát proč, chtít konkrétní odpovědi a dostávat problém na stůl lidem, kteří mají možnost jej ovlivnit. Jeden telefonát samozřejmě dálnici nepostaví. Pokud ale zástupci regionu táhnou za jeden provaz a dlouhodobě jeho zájmy prosazují, jejich hlas je mnohem silnější.

Právě tak roli senátora chápu. Ne jako člověka, který přijede do Prahy a na svůj region si vzpomene před dalšími volbami. Senátor má být hlasem svého regionu a aktivně propojovat lidi a instituce, které mohou pomoci konkrétní věci posunout.

Často se mluví o tom, že Zlínský kraj je kvůli své poloze trochu stranou hlavních dopravních tahů. Co by podle vás měla lepší dopravní dostupnost regionu změnit?

Nemůžeme změnit geografii našeho kraje, ale můžeme změnit jeho dostupnost. Dobré spojení s Brnem, Prahou, Ostravou, Slovenskem i dalšími regiony je důležité nejen pro firmy a ekonomiku. Ovlivňuje také to, jak snadno se lidé dostanou za prací, vzděláním, zdravotní péčí nebo kulturou.

A má to význam i pro budoucnost Zlínska. Pokud chceme, aby tady mladí lidé zůstávali nebo se sem po studiích vraceli, potřebujeme region, který je dobře dostupný a propojený s okolním světem. Stejně tak potřebujeme dobré podmínky pro firmy, cestovní ruch i další rozvoj.

Přál bych si proto, aby doprava přestala být jednou z brzd našeho regionu. Aby lidé nemuseli při cestě do práce nebo za rodinou automaticky počítat s kolonami, aby měli k dispozici rychlou a spolehlivou železnici a aby firmy při rozhodování o dalším rozvoji nevnímaly naši dopravní dostupnost jako nevýhodu.

Zlínský kraj čekal na kvalitní dopravní infrastrukturu příliš dlouho. Doprava přitom není luxus ani politická výkladní skříň. Je to základní předpoklad toho, aby se naše území mohlo dál rozvíjet a aby se tady lidem dobře žilo.